Můj den

Devítka

1:MG#ezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cC#ítím někdy k rF#ánu strC#ach,
vždyť v dlaních Bmosudy hvězd stejně mám napsanG#ý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vC#ítr stírá z křF#ídel prC#ach,
ten směr maj' tBmisíce cest, tisíckrát hledanD#ý.
R:Dobře vFmím: teď někde prC#ocitF#á mC#ůj dG#en,
já ještě spBmím, ale už cC#ítím krF#ev ve spC#áncG#ích,
když začnem hrFmát, je to jak C#útěk zF#a slC#uncG#em,
dám ti svůj hlBmas, tC#y mi svý slova dG#ej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: